Vybírat se vyplatí...

Pro podzimní dovolenou 2014 jsme nakonec vybrali Mauricius. Stopover v Dubai byl jasnou volbou, navýšení ceny bylo na osobu cca 500,- a čerstvě odpadly i víza.

Koupit dovolenou je jednoduché, koupit levně dovolenou je trochu složitější. Během "tendrování" se ukázalo jak velké mohou být rozdíly v cenách pro zcela totožné zájezdy. Pro naší rodinu (2 dospělí a 2 děti) se rozdíly pohybovali v řádech desetitisíců.

Na cestovky typu Čedok nebo Fischer zapomeňte, cena na září pro rodinu vyskákala přes 200 tis. Smysl dávají buď speciální agentury, nebo německé/rakouské cestovky. U nás se do finále dostaly:

Ruefa
Student Agency
Blue Marlin
Travel Business Center (nyní Deluxea)

Student Agency odpadla jako první, její nabídka byla postavená na zahraničních cestovkách (odlet Německo, Rakousko) s prakticky stejnými cenami jako při odletu z Prahy. Stejný případ byla Ruefa, kde i nabídka hotelů trochu zklamala. Ve finále tak zůstal Blue Marlin a TBC. Oba nabídli podobné resorty za podobných podmínek. Po finální rozstřelu to nakonec vyhrálo TBC díky nižší ceně, lepší operativě s letenkami a drobnostem jako je Lonely Planet průvodce a mapa.

Cena zájezdu tak spadla na cca 125 tis. a to za letenky s Emirates, transfery, 10 noci all inclusive v resortu v 4,5* Le Victorie. Nabídka hotelu v Dubai byla nesmyslná, Booking.com nabídl daleko lepší sezónní nabídku v 5* hotelu Le Meridien Mina Seyahi.

Díky předchozím zkušenostem s Dubai letiště jsme si ještě pro přílet přikoupili Family meet and greet od Marharaba, ty 2tis rozhodně za přednostní odbavení na Dubai stojí.

Cesta Praha-Dubaj-Mauricius a zpět

První let z Prahy (6h) naštěstí nebyl úplně plný a naše rodinka se tak mohla roztáhnout na celou prostřední "čtyřku". Bohužel to bylo naposledy, všechny další lety byly beznadějně plné.

Let proběhl v pohodě, trochu pobavil český postarší politický komentátor (v šusťákovce) za Milanem, který všude byl a všechno znal a na celé letadlo komentoval úplně všechno a nejvíc aktuální pozici letadla na mapě. Byl to náš maskot, pronásledoval (Milana) nás na všech letech :-). V Dubaji nás čekala 3,5 hodinová přestávka, tak akorát na půlnoční polévku u Paula (let Praha-Dubai byl 15:45-23:45, Dubai-Mauricius 3:20-9:50). Nástup do 380tky na Mauricius nebyl úplně v pohodě a zpoždění z důvodu výpadku lugage systému také nepotěšilo. Nakonec jsme ale s cca 45minutovým zpožděním opustili UAE a vydali se k Mauriciu (dalších 6h letu). Economy třída v A-380 je takřka totožná jako v jiném Emirates letadle, možná jen entertainment system je ještě víc hi-tech. Po přistání nás čekaly další fronty: pasovka, health check (asi kvůli ebole) a celníci. Fíla si u pasovky trochu zařval, což nám značně urychlilo celé odbavení a průchod letištěm (někdy je cestovaní s malými dětmi i výhodné:-)). V hale nás potom čekalo přivítaní od Emotions (lokální support naší cestovky) a vody, sladkosti a omalovánky, prostě něco pro radost.

Cesta vnitrozemím..

..po náhorní planině

Po hodinovém transferu skrze vnitrozemí ostrova jsme kolem 13. hodiny dosáhli hotelu Le Victoria. Rychlý oběd a hurá do moře....

A-380 na Mauriciu

Cestu zpátky jsme už měli rozloženou, bohužel oba lety byly úplně plné. Pro let Mauricius-Dubai jsme meli objednanou Marhaba asistanci. Vše proběhlo jak mělo bugyna na nás čekala na konci tubusu a po provedení přes celé letiště (včetně přejezdu letištní vlakem bez řidiče) nás protáhli i přes imigrační/pasovou frontu a pomohli naložit kufry do taxiku.

Let Dubai-Praha byl už brnkačka, necelých 6 hodin uteklo jako nic.

Závěrečný suvenýr od Emirates

Hotel Le Victoria - pláž, koupání a služby

Hotel Le Victoria jsme si vybrali na základě doporučení, ceny i zaměření pro rodiny s dětmi. Výběr to určitě nebyl špatný, ale příště už bychom sem asi nejeli.

Pláž a koupání
Hlavním důvodem je pláž. Na poměry Mauriciu je docela široká, lehátek a slunečníků akorát (max dvě řady), žádný masakr alá Bibione. Bohužel je ale dost divoká a pro děti a nepřátele mořské flory ne úplně vhodná. V písku je velké množství korálů takže boty do vody jsou pro děti nutností a pro dospělé příjemnou jistotou. Relativně blízko u břehu pak začínají kameny a skály na kterých se chytají velké mořské rostliny a to nepůsobí zrovna lákavě (kdo by se chtěl nechat při plavání nechat lechtat chaluhami na břiše, že?).

 

 

Na druhou stranu dospěli si cestu do hlubší vody najde a pak může šnorchlovat kousek od břehu a obdivovat mořský život. Není to sice žádný barevný zázrak, ale nějaká ta ryba se vždycky najde. Ježci se také občas objeví, ale jsou vždy tak šikovně pod šutrem, že šlápnout na ně by chtělo obrovskou dávku šikovnosti.

Hotel nabízí u vody velké množství zábavy, volejbal, fotbal, aerobik, ale výlety lodí na šnorchlování, výlet lodí se skleněným dnem, půjčovnu šlapadel, surfů, kajaků a dalších plavidel. Vše zdarma. Další zábavu nabízí místnáci. Jejich salesmani procházejí po pláži a nabízí parasailing, jízdy na skútrech, na banánech, potápění, plavání s delfíny a jiné výlety.

Bazén

Na Mauriciu jsou totiž všechny pláže veřejné a přístup na ně má kdokoliv (pod dozorem místní ochranky). Samozřejmě na pláži se vyskytovali i další prodavači všech možných cetek a mušlí, i když to zní strašidelně prodavačů bylo poměrně málo a byli poměrně laxní (Itálie je v tomto ohledu úplně jiná liga). Vtipné je, že prodavači i obsluha hotelu umí vždy pár slov česky, i my jsme tady potkali pár našinců.

Bazén a hlavní budova v noci..

...a ve dne

Služby
Hotel má dětský klub Blue Marlin (název je shodný pro celý řetězec Beachcomber). V rámci klubu hotel postavil dětské hřistě a klubovnu. Pro děti od 3 let je pak připraven animační program, pro děti od 12 let je pak připraven program pro teenagery. Bohužel je Blue Marlin docela daleko od všeho, utopen daleko od moře. Jako nouzovka je to ok, ale jinak žádný trhák.

Dětské hřiště

Kromě sportů na pláži hotel nabízí slušnou posilovnu, masáže, fyzioterapeuta, spinning, pingpong, petanque. Hotel má jediný velký bazén s hloubkou kolem jednoho metru.

Relax budka

V hotelu jsou dva obchody, plážové potřeby a suvenýry. Obojí mírně předražené, jak býva v hotelu zvykem. Pro plínky jsme museli vyrazit do cca 1km vzdálené vesnice Pimente. Sehnat plínky velikosti 5 se ukázalo být oříškem. Našli jsme je v jednom jediném obchodě, kde jsme koupili všechny co měli (2 balení). Pořádný nákup jsme provedli až později v Grand Baie v supermaketu SuperU.

Hotel Le Victoria - jídlo a ubytování

Jedna z hlavních výhod Victorie je velikost základních pokojů. Pro naši family jsme měli Superior Ground floor, který měl určitě přes 60metrů. Do pokoje se pohodlně vejdou dva dospělí a dvě děti. Pokoj měl koupelnu o které se většině Čechů může jen zdát - dvě umyvadla, vana i velká sprcha. Na pokoji (i v celém hotelu) byla zdarma k dispozici wifi. Všechny pokoje jsou situované k moři, hotel je postaven ve tvaru půlměsíce, tak aby si každý užil pohled před palmovou zahradu k moři. V pokoji byl minibar, který byl denně doplněn v rámci all inclusive programu.

Hotel nabízí stravovaní formou all inclusive nebo polopenze. All inclusive je jasná volba pro všechny hotely na Mauriciu. Ostatní si pak stěžují na ceny pití na tripadvisoru. V rámci all inclusive jsme vyzkoušeli  nealko i alko. Nealko bylo vždy velmi sladké a nutné ředit vodou, tvrdý alkohol byl hodně tvrdý a míchané nápoje byly vždy skoro na oslepnutí. Poměrně dobrý byl i výběr vín v rámci all inclusive, naše stálice byla Lindemans Chardonay.  Většinu jsme projedli v hlavní restauraci Le Superbe, párkrát jsme byli v rybí restauraci a jen jednou v italské. Rybí restaurace L Horizon byla ok, až na vtip když přinesli cafe latte s tím, že cukr už je uvnitř (a nebyl). La Casa - italská restaurace nám stačila jednou, myslím, že Ital by tady umřel smíchy. Servis byl nejlepší, ale jídlo bylo cokoliv jen ne italské. Místní mozarela byla spíš eidem, než bufalo.

L Horizon

Určitě potěšila skladba hostů hotelu, mizivé množství východních soudedů, většinou UK, Germany a South Africa. Každý večer hotel nabízel "kulturní" program v podobě tanečních či hudebních vystoupení. Bylo to příjemné zpestření o kterém se Paradisu mohlo jen zdát, díky all inclusive programu se bar Le Corail Bleu vždy zcela zaplnil a hotel ožil minimálně do půlnoci.

Díky poloze pokojů uprostřed zahrady bylo občas na pokoji živo. Občas přiletel nějaký komár a k sousedům pořád chodili na party ještěrky. U nás jenom hmyz :-).

Výlet na sever

Stále platí, že pro výlety po ostrově je nejlepší odchytnout lokálního taxikáře a domluvit si s ním podmínky pro celodenní výlet. Ceny prý šli hodně nahoru, přesto našich 110 Euro za velké auto (velká Toyota MPV) na celý den byl dobrý deal. Pro srovnání naše delegátka nám nabídla stejnou službu za 210 Euro. Cestování ostrova jsme si rozdělili na dva dny - na sever a jih. Později se ukázalo, že jsme byli příliš ambiciozní, všechno jsme prostě nestihli. Hotel vždy připravil mobilní ledničky, sandwitche, vodu a ovoce.

Náš taxi driver

Port Louis - výhled na obchodní molo

  První výlet byl po severní části ostrova, blízko našeho hotelu. Vyrazili jsme v 10:30 od hotelu (taxikář si sám zařídil dětské sedačky) směrem k hlavnímu městu Port Louis. Prohlídka začala v přístavu odkud jsme prošli nabřežní promenádou po deštníkové ulici až k Blue Penny muzeu. Tady jsme s v přítmí prohlédly nejvzácnější známky na světě - Modrý a Červený Mauricius. Poštovní muzeum shrnuje historii a věhlas známek z Mauriciu. 

Poštovní muzeum

Deštníková ulice

Odsud jsme se pak vydali nahoru po hlavní třídě (Intandance street) k Natural History Museum. Muzeum je samo o sobě malé a dost zanedbané, ale obsahuje jednu z mála zrekonstruováných podob ptáka Dodo, Blbouna nejapného. Jeho osud není nutné rozebírat, o to zajímavější bylo naše zjištění, že jednoho z posledních ptáků si objednal Rudolf II do Prahy. I díky němu je pražské Národní muzeum jedno ze čtyř na světě, které má v repositáři jeho zbytky (lebku a nohu).

Hlavní třída

Dvě hodiny pro Port Louis utekli jako nic, pouliční trh jsme radši vynechali, stačilo jít okolo. Po cestě z města jsme se ještě zastavili v Citadele, historické pevnosti, která v minulosti střežila Port Louis a jeho okolí. Na historii poukazuje několik děl namířených na moře. Z Citadely je také krásný výhled na druhé nejstarší koňské závodiště na světě - na Champs de Mars (1812).

Citadela nad městem

Naše další cesta vedla do proslulé botanické zahrady Pamplemousses Botanic Garden. Za 100CZK (neuvěřitelné) jsme si najali průvodce, který nás provedl po celé zahradě a ukázal nejzajímavější palmy (zahrada obsahuje přes 85 druhů palem), různé druhy koření, baobaby, lekníny, bambus i netopýry. Konec zahrady je věnován želvám a stromům, které zde zasadili slavné osobnosti (Indira Gandhi, Mitterand, Mugabe atd.).

Kousek od zahrady leží muzeum cukru, přesněji Adventure du Sucre. Bývalý cukrovar je předělán do podoby interaktivního muzea, kde můžete sledovat cestu cukrové třtiny od začátku až do konce. Nemalá čast muzea je věnována i historii ostrova a rolím jednotlivých mocností (Holandsko, Francie, Anglie), které vládly ostrovu do roku 1968, kdy ostrov získal nezávislost.

Na Mauriciu se vše točí kolem rumu a tak ani zde nemohl chybět rum shop New Grove s volnou degustací. 

Nastal čas k návratu, ještě rychlý nákup v supermaketu SuperU a pak z Grand Baie zpět do hotelu přes Trou Aux Biches, Mon Choisy, Pointe Aux Piments.

Výlet na jih

Druhý výlet na jih sliboval výživnější zážitky. Tentokrát se nám podařilo vyrazit už v 10:00. První zastávkou byl koloniální dům Eureka v Moka. Průvodce sliboval mnoho, nicméně realitou byl spíše menší dům s několika dobově vybavenými místnostmi. Kromě vtipné koupelny, doda a výhledu na horu toho moc Eureka nenabídla.

Další zastávkou byl vyhaslý kráter Trou aux Cerfs u Curepipe - oblíbené jogingové místo. V Curepipe mají autobusové nádraží pojmenované po Janu Palachovi, ostrov vyhlásil nezávislost na UK v roce 1968 a tak místní vzdali hold našemu odporu proti okupaci.

Z Curepipe jsme se vydali kolem jezera Vacoas (Mare aux Vacoas), největšího jezera na ostrově, které je i zdrojem pitné vody pro celý ostrov k Black River Gorge. Národní park Black River Gorge je největší přírodní rezervace na ostrově, která nabízí nejhezčí kousek přírody i několik endemických druhů. Naše první zastávka byla u Hinduistického poutní místa Grand Bassin. Bohužel obě obří božské sochy byly tou dobou  v čištění a tak jsme si užili jen kráterové jezero a okolní hindu sochy.

Pro svačinu náš řidič vybral viewpoint Alexandra Falls, odsud jsme si odskočili na krátkou projížďku skrze čajové plantáže a čajovou továrnu Bois Cheri.

Následoval dlouho očekávaná Rhumeria Chamarel, cukrovar, který produkuje prémiový rum. Krátká prohlídka provozu (zpracování třtiny právě skončilo) byla korunována degustací a samozřejmě procházkou rum shopem.

Po alkoholu přišel zlatý hřeb a nejfotografovanější místo ostrova - Chamarel. První byla zastávka u vodopádu Chamarel, který padá do hloubky cca 83 metrů, následoval Seven colours of earth Chamarel. Negativum popularity tohoto místa je množství turistů, tady už je to jak na Václaváku. S parkem jsme se rozloučili ještě dvěma zastávkami na viewpointech, kde si člověk mohl vychutnat výhled na lesy nebo nedaleké pobřeží.

Cestou zpět do hotelu  jsme se ještě zastavili na "cestě soli" u polí, kde se získává sůl již od 18 století. Pak krátký nákup pro děti a rychle do hotelu.